Author Archives: budoart

Něžný metalurgický básník hmoty Martin Kocourek očima (slovy) literarky.cz

http://www.literarky.cz/kultura/art/25320-recenze-vystavy-nny-metalurgicky-basnik-hmoty

Recenze výstavy: Něžný metalurgický básník hmoty

Neděle, 03 Prosinec 2017 12:48 Jan Melena Art
martin kocourek a lily for oli corten metal 2017 02Do konce ledna 2018 potrvá výstava sochaře Martina Kocourka (vlevo na snímku) v galerii Budoart ukryté ve vnitrobloku jednoho domu v Praze-Bubenči. Tuto galerii, která je zároveň architektonickým studiem a coworkingovým centrem pojal Kocourek jako živoucí symbiózu mezi pracujícími lidmi a svými sochami/objekty. Sochař K. svoji současnou výstavu pojmenoval poněkud fatalisticky, což je zároveň skrytá narážka na razantní změnu v jeho soukromém životě, který tak rád prolíná se svým životem uměleckým.

 

Martin Kocourek je český sochař, tvořící a žijící v Praze. Je absolventem sochařského ateliéru Kurta Gebauera na VŠUP v Praze. Kocourek ve svých sochách tematizuje a rozvíjí hlubokou transcendentální zkušenost, avšak zároveň se snaží být ve svém sochařském výrazu maximálně úsporný. Rozpoznávacím prvkem Kocourkovy tvorby je kontrast mezi materiálem, často odpadovým s hlubokým myšlenkovým obsahem. Sochař z odpadových nebo průmyslově využívaných materiálů vytváří minimalisticky čisté objekty s výrazně symbolickým přesahem. Z prázdné plechovky se po pár sochařských zásazích stává přilba svatého bojovníka a z klíče na utahování matic se stává ostří párající břicha nepřátel.

Kocourek je šokující nejen tím, že z odpadu vytváří až přehnanou něhou nabité sochařské artefakty, ale také tím, že z něhy plynule přechází do zlostné agrese, což z něj činí téměř dokonalý sochařský seismograf citových nálad a vypětí. Je rozervaným romantikem bloumajícím po pražských ulicích, čekajícím na polibek božské inspirace, aby se mohl s vervou a zápalem pustit do souboje s kovem.

Kocourek v galerii Budoart tvoří svůj symbolický svět – kříž pod elektrickým proudem visí vedle erektovaného falu vyrobeného z trubky nalezené na smetišti, na stolku jsou položené nože vykované a vybroušené z nářadí pracujícího, matrace ležící na zemi je rozdělena plotovým pletivem. Nad těmito symbolickými zátišími stojí něžné oko se zrcadlem místo zornice a s hřeby místo řas. Toto téměř božské oko věčnosti pomyslně vnímá a odráží vanitas vanitatum práce a života. Všechno je propojeno jemným předivem vztahů, které vytvářejí neviditelná psychická vlákna vibrující prostorem. Tato atmosféra zavlažuje květy vyrůstající z kovového šrotu.

Tento sochař vytváří z brutality něhu a naopak. Brutalita ve své ryzosti je stejně nesnesitelná jako cukrová něha pachutí infikující patro úst. Podobná je i osobnost umělce, komplikovaná, mnohdy nesnesitelná, mnohé iritující. Pod kovovým krunýřem se však skrývá metalurgický básník hmoty, který je zranitelný jako na brownfieldu zapomenutý železný ingot okusovaný rezavými zuby neodbytného času.

 

 

Kocourek 1Kocourek 2Kocourek 3

Kocourek 4

 

 

 

 

 

 

Martin Kocourek – Nejde se tomu vyhnout

Galerie Budoart

Havanská 3a (vnitroblok)

Praha 7 Bubeneč

170 00

 

 

Rozhovor se sochařem Martinem Kocourkem, který se v Budoartu představuje svou výstavou Nejde se tomu vyhnout

Martin Kocourek, alias Kocour, pracuje úsporným minimalistickým způsobem a jeho objekty se stávají dobře čitelnými a srozumitelnými symboly (Kříž pod proudem, Oči, Bad bed). Jednoduchým způsobem přetváří například popelnici v Monstranci, nalezené smotané dráty v Záznam vztahu, konstrukci s basketbalovým košem doplňuje o kříž (Playground). Materiál, který k tomu využívá především, je kov. Jeho chladnost umí dát do zajímavé protiváhy k celkovému křehkému vyznění (Trávy, Květy a Srdce). Náměty hledá Kocourek v základních lidských pudech. Jednou je to propojení s přírodou (Měsíc), podruhé sexualita (proto nepřekvapí názvy jako Čurák, Antikoncepce, Fetiš), anebo potřeba náboženské víry. Z těch „religiózních“ objektů však zároveň čpí dosti kritický odér a jsou podle mého soudu nejosobitější. Tedy vedle Měsíce, co zářil v Goethe institutu.

 

Tvůj monumentální Kříž dal název celé tvé výstavě Nejde se tomu vyhnout.  Jaký je tvůj osobní vztah ke křesťanské víře? Vyrostl jsi v křesťanské rodině?

Moji rodiče mě za totality tajně pokřtili. Společnost v té době nebyla nakloněná křesťanské výchově, ale v křesťanských principech a lásce jsem vyrostl. Tak se to do mě přirozeně vepsalo. Po revoluci moje matka, učitelka, založila katolickou školu, kterou jak sama řekla, založila i kvůli mně. Když viděla, jak jsem jiný a nemohl jsem svoje dětství prožít ve škole, která poskytne talentovaným dětem odpovídající vzdělání. Jsem rád, že to vytvořila a dala tak šanci na lepší start dalším dětem.

Ta tvrdost a neporozumění v mém dětství a škole ve mně vybudovalo pevnou vůli a odvahu. Takže jsem vlastně paradoxně rád za minulost tak, jak byla. Nyní se někdy setkávám se svými spolužáky a máme zcela jiné vztahy.  Taky dospěli a všechno se proměnilo. Jsem za to vděčný.

foto_koš

Náboženské symboly v různých podobách prostupují autorovou tvorbou

K té kritice religiozity musím říci, že se to zdá jen při povrchním dojmu. Zcela jistě to tak není. Když se podíváš do hloubky tak to uvidíš. Snažím se jen říkat pravdu tak, jak ji cítím. Pravda často lidi pobuřuje. Není nic malé ani velké před Bohem, pouze jednota.  Věřím, že i přes umělce někdy promlouvá Bůh. Můj přítel padre Bratršovský mi často říkal, že umělci jsou blízko Bohu.

Podle toho, jak jsem tě měla příležitost poznat, usuzuju, že tvůj umělecký výstup je až „cévně“ propojen s tvým osobním životem a ženy typu femme fatale osudově ovlivňují tvou uměleckou činnost či nečinnost (narážím, zde na několikaleté období, kdy jsi skoro netvořil). 

To několikaleté období, když jsem, jak říkáš, skoro netvořil, není úplně tak pravdivé. Tvořil jsem stále, možná jen ne tak koncentrovaně jako nyní. Je čas vstřebávat informace a duchovně růst a potom, když přijde a nazraje čas to předat dál.

Ano, nyní jsem skutečně šťastný a budu otec. Je to pro mě naprosto nádherné období. Teprve nyní se stávám mužem. Přerovnává se ve mně zcela všechno. Moje ego ustupuje do pozadí a objevuje se láska, zodpovědnost, cit a empatie mnohem více než dříve. Cítím požehnání a odpovědnost, už nejenom za sebe ale i za moji rodinu. Moje žena je nádherná bytost s citlivou a inteligentní duší, kterou zcela miluji. Jsem mnohem silnější než dříve, protože už to není jen o mně.

Jak se říká žena je dar od Boha, v mém případě to můžu jenom potvrdit a poděkovat.

Bad Bed

Objekt Bad Bed (kombinovaná technika) na aktuální výstavě v Budoartu

 

Myslím, že se nebudu mýlil, když řeknu, že o Tobě ještě rozhodně uslyšíme. A tak položím otázku, na kterou pokud odpovíš, tak to jistě ještě poslouží i v dalších textech o tobě. Uměl bys říct tři zásadní věci, osoby nebo události, které byly pro tebe stěžejní a odrazily se do tvé tvorby?

Smrt mého otce, když mi bylo osmnáct, miloval jsem ho. Rychle jsem po té zkušenosti dospěl. Byl to výjimečný člověk. Můj život v New Yorku a první setkání se světem a samostatným životem v plné síle. A nakonec to nejdůležitější a nejkrásnější setkání s mojí ženou Olí a početí našeho dítěte.

Otázka na závěr, která sice nesouvisí s tvým uměním, ale už delší dobu ti ji chci položit. Jaká příhoda se váže k tvé jizvě na tváři?

Promiň, o tom nechci mluvit, je to osobní věc. Chci, aby to zůstalo mým tajemstvím.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Autor: PhDr. Barbora Klímová

 

 

 

NOVÁ VÝSTAVA V BUDOARTU

MARTIN KOCOUREK: NEJDE SE TOMU VYHNOUT…

Jak název výstavy napovídá, Martin Kocourek alias Kocour se neustále dotýká několika témat, kterým se jaksi nelze vyhnout! Explicitně poukazuje na sexualitu, náboženskou víru a nezbytné propojení člověka s přírodou, jež všechny dohromady propojuje pralidská pudovost.

 FB_moon_final

výstava IVANA ŠTENCLOVÁ: MIKVE

 

První výstava v prostoru v Havanské ulici. Srdečně Vás zveme. Klouzavá otevírací doba – před návštěvou, prosím, volejte/pište. Těšíme se na Vás.

budoart 001budoart 007budoart 003

PF 2017

S novým rokem, nová adresa. Nově nás najdete v Havanské ulici, kde jsme vytvořili společný výstavně-ateliérový prostor spolu s duem architektů Abtsmolen.

Castro_v3.0

POZVÁNKA NA ODPOLEDNE S ARTE TERAPIÍ

Galerie Budoart a Balzám na nervy.cz uvádí relaxačně tvůrčí odpoledne. Využijte jedinečnou možnost vyzkoušet si řízenou imaginaci a malbu z tohoto prožitku v sobotu 14. února od 13 hodin.

Zážitková výtvarná tvorba je příjemná forma mentální relaxace vyvažující zahlcenost vlastními myšlenkami, kterou způsobuje přetížené racionální myšlení.

Rezervujte si, prosím, své místo do 11.2. na info@to08.net nebo na tel: 775 735 664.

www.balzamnanervy.cz

arte_terapie_pozvanka

AKTUÁLNÍ VÝSTAVA – BEZTÍŽE

Dnes zahajujeme další výstavu, která představí tvorbu Julie a Kamily Najbrtové. Obě umělkyně spojuje nejen společná krev, ale i výtvarné vyjádření, které se potkalo v křehkém zachycení stavu bez tíže, zrcadlení a v jemném pojetí vizuálna. Julie představí dvě série abstraktních fotografií. Kamila Najbrtová vystaví svá nejnovější transparentní plátna, ve kterých tematicky přechází od figur ke geometrické abstrakci.

Fotografie0226

 

 

NOVÁ VÝSTAVA: Černý trh – Black Market

Zaplněnost uměním na každém kousku stěny, zhuštěnost, záměrný, cílený pelmel barev, stylů a námětů, mumraj stylů, ve kterém si každý najde “ to“ své… Obrazy, kde klasické plátno střídá samet, doplňují porcelánové objekty, těžící s nadsázkou a vtipem z malebnosti až kýčovitosti porcelánu.. „Dark-room“ plný lascivit, svůdných gest a odhalení nejintimnějších částí ženského těla, doplněný sladkobolnými skleněnými vázami s líbivou bijoux…

To všechno k vidění na Černém trhu umělců Filipa Černého a Hany Vinklárkové. Více o obou umělcích v sekci Umělci.

Výstava potrvá od 25.9. do 12.11.

Těšíme se na vás každou středu od 13 do 18 h.

 

 

 

Již tuto středu začíná další výstava – Jiří Votruba: GlobaLove

Láska v časech globalizace, pomíjivé konzumní modly a také napětí mezi krásou reklamy a přírody. To vše přináší výstava GlobaLove, která představí průřez tvorbou Jiřího Votruby posledních tří let a která zachycuje různé bizarní podoby lásky dnešního globalizovaného světa. Výstava potrvá od 30. dubna do 30. června.

GL_Pozvanka_v1.3_WEB

VÝSTAVA „HAYEK – KOČÍ“

Výstava „HAYEK-KOČÍ“ představuje díla dvou brněnský autorů Pavla Hayeka a Václava Kočího. Pavel Hayek ve svých dílech redukovaných na siluety zachycuje jedinečné přírodní struktury tvořené plody, listy, obrysy celých stromů či květin. Vedle pro něj typické struktury přírodních elementů také v rámci výstavy představí část prací ze svého nového cyklu – Textilie. Václav Kočí je mistrem geometrické malby a v přesných vertikálách a horizontálách kódovaného písma odkazujícího k  pořadovému číslu obrazu.

 

334_upr                            HAYEK panoramaticka-krajina-i-2012-akryl-platno-130-x-180-cm

Plodnice/Fruiting Bodies… (Slovy autora)

„Na výstavě Plodnice chci předvést výsledky mého zkoumání témat, které souvisejí s bizarností a nadpřirozenem, a také jejich spojení s Čechami jako místem, které v průběhu dějin vysloužilo pověst místa vzniku a růstu některých nejpodivnějších myšlenek a výtvorů. Je to místo oplývající zajímavostí a mystikou, které k sobě přitáhlo řadu jedinečných a fascinujících osobností světa. Dělo se tak zejména za vlády císaře Rudolfa II., kdy Praha byla magnetem pro alchymisty, filosofy, umělce a astrology z celého světa. Všichni zde čerpali a přetvářeli nevysvětlitelnou a tajemnou energii, která z tohoto místa vyzařuje.

 Doufám, že svým dílem přispívám k této tradici. Během čtyř let, která jsem strávil v České republice, jsem tuto bizarní českou esenci pocítil. Jsem jí neustále fascinován. Nepochybně mě zasáhla a významně formovala mé dílo. Vzhledem k tomu, že tento popis nelze popsat slovy, rád bych jej aspoň částečně vyjádřil touto výstavou: jako prostou zvědavost, když vidíme nebo zažíváme něco zvláštního, podobně jako když dítě zkoumá neznámý hmyz nebo květinu. Chtěl bych tento český plamen představivosti a zvídavosti udržovat v době, kdy je bohužel ohrožený zánikem v mlze komercialismu a globalizace.

 Plodnice odkazuje na fázi reprodukčního cyklu hub, kdy se vytváří orgán vytvářející výtrusy, kterému se říká houba v užším smyslu, tedy klobouk s nohou. Rád bych to považoval za analogii tvorby uměleckého díla nebo „plodů“ vyrostlých z lidské imaginace, stejně jako plodnice vyrůstá ze spletitého podzemního podhoubí, které shodou okolností připomíná mozkovou tkáň. Tento název navíc odkazuje na mou představu Čech jako velmi zvláštního místa na zemi a osvědčeného úrodného místa pro pěstování velmi podivných plodů.“

 

 

Výstava Plodnice startuje již zítra!

pozvanka web

Výstava Plodnice představuje díla, která vznikla během Christophova čtyřletého pobytu v České republice. V tomto období podle svých slov navázal vztah s některými bizarními tématy a prvky, které tato část světa může nabídnout. Fascinovala jej nepopsatelná česká podstata, která v uplynulých staletích působila jako katalyzátor velmi zvláštních výtvorů a myšlenek. Christophe čerpá z dějin a tradici obohacuje pohledem do svého naturalistického světa plného zvířat, strojů a podivných houbových porostů.

Ve spolupráci s fotografkou Marielle Tepper vznikla řada fotografií, na nichž se modelka Johanka Dimmer mění v nejrůznější tajemné bytosti z jiného světa, které mají evokovat dětské pocity zvídavosti i znepokojení.

budoart v letošním Design Guide

Diky Michalovi Froňkovi z Olgoj Chorchoj se budoart ocitl v dobré společnosti 10 doporučovaných galerií v Praze v letošním vydání Design Guide. Polovina vůdčí dvojice studia Olgoj Chorchoj v něm jako obdivovatel, sběratel i spolutvůrce objektů na pomezí designu a umění přináší desítku pražských galerií, které nejraději navštěvuje. 

 

Design Guide 2013_2014budoart_DesignGuide

 

ROZHOVOR

Přinášíme další z rozhovorů s umělci vystavujícími v budoartu. Tentokrát k aktuální výstavě LOJZOVA VĚC, která představuje dvojici malířů Šárku Růžičkovou Zadákovou a Aleše Růžičku. Rozhovor naleznete zde.

NOVÁ VÝSTAVA Šárka Růžičková Zadáková, Aleš Růžička: Lojzova věc (Lojza´s Thing)

Leporela, sbírka mýdel a bábovky z písku jsou objektem zájmu Aloise. On a jeho svět jsou zase středobodem Šárky i Aleše. Všichni tak po svém zvěčňují společné prchavé okamžiky.

Pop-up books for kids, collection of soaps and sand cake are objects of interest of small Alois. He and his world is the centerpiece of Šárka and Aleš. Together, but each in his own way, are immortalizing common fleeting moments.

Kurátor: Barbora Klímová

Bábovička IV, 2012, akryl na plátně, 140x170 cm

Úpravy v galerii

Z DŮVODU NUTNÝCH ÚPRAV GALERIE BUDEME MÍT V TERMÍNU 28.8-11.9. ZAVŘENO. DĚKUJEME ZA POCHOPENÍ. TĚŠÍME SE NA VÁS NA DALŠÍ UŽ PŘIPRAVOVANÉ VÝSTAVĚ.

Velké prádlo – banalita všedního dne jako námět pro umělecké dílo

Jiří Černický a Michaela Černická rozšířili řady partnerských dvojic umělců, kteří společně vystavili svá díla v budoartu. Společné výstavě manželů Černických dal název jeden z obrazů Michaely s názvem Velké prádlo. Přečtěte si rozhovor, který s oběma umělci připravila kurátorka Bára Klímová.

Michaela Černická, Jiří Černický: Velké prádlo (Big Laundry)

24. dubna jsme pro vás otevřeli další výstavu z cyklu představení tvorby uměleckých partnerských dvojic. Z obrazů Jirky Černického barva jakoby vystřeluje z klaustrofobního prostoru plátna. Michaela Černická oproti tomu barvu koncentruje na malých formátech, poskládaných do cyklu Velké prádlo. Výstava potrvá do konce června 2013.

 

 

 

Prodloužení výstavy Amygdala

Výstava Amygdala je prodloužena do 17.4.2013.