7,6,2022 Další úžasné místo, kde dáváme prostor umění – Maltézské náměstí 4. Výstava fotografky Magdaleny Beitz „Mono no aware“ je přístupná ve dnech úterý-sobota odpoledne.

Předem děkujeme za dodržování aktuálních podmínek návštěvy ve vnitřních prostorách.
Umělkyně Markéta Hlinovská (1978) ve své tvorbě konfrontuje téma zvířecího světa, který je jejím styčným bodem, s všednodenními předměty ze světa lidí. Prolnutí těchto světů odkazuje na konkrétní či imaginární životní situace autorky. Nechybí v nich poetika a hravost, které jsou spouštěčem dalších, nových asociací. K uměleckému vyjádření využívá především techniku kresby, grafiky, stříkaných šablon, plošných předmětů z vyřezávaného tvrzeného plastu.
Ve výstavě – Kvadratura peří dotyk kůže – se snoubí přesnost geometrie našeho lidského světa s nahodilostí a spontaneitou světa zvířat. Jak vidno, mohou žít v symbióze. Alespoň na plátně.
Již ´tento týden startuje společná výstava dvou malířek Petry Švecové a Radky Bodzewicz s názvem Rajská zahrada. Půjde o další ze společných výstavních spoluprací těchto autorek. Ponoříme se v ní do tématu krajiny, které se může zdát vyčpělé, ale stejně tak i nevyčerpatelné. Je to téma, které se zvláště v poslední době neustále řeší na různých úrovních, politických, ekologických i uměleckých. Do krajiny utíkáme, schováváme se tam, je pro nás „oázou štěstí“ a „rajskou zahradou“, kterou paradoxně ztrácíme. Na výstavě se objeví i společné dílo Zahrada, které v rámci tématu výstavy věnujee krajině. Použití výšivky odkazuje nejen k uměleckému dialogu autorek….
„V obraze Zahrada jsme po určité odmlce chtěly navázat na dříve intenzivní spolupráci a sdílení vizuálních i uměleckých podnětů, a to prací, která by svou intenzívností vyrovnala tento „přerušený čas“. Prolnout motivy a vizuální přístupy, s nimiž pracujeme, ale zároveň i sdílet vše, co se za dobu, kdy jsme společně nepracovaly, událo. Tak, jako se navazují nitě, navazuje se i hovor, jeden motiv střídá druhý… Po výšivce jsme tak sáhly proto, že jde o techniku, s níž ani jedna z nás běžně nepracuje, což nás stavělo obě do nové, ale zároveň obdobné situace, zároveň nejde opominout vztah k tradičním ženským pracem, spojeným s komunikací a sdílení. Zahrada je tedy obrazem, v němž se prolínají figurativní náměty, stejně jako podvědomé tvary rostlin a krajinné prvky, ale i zároveň záznamem intenzivně stráveného společného času.“
Za podporu vzniku tohoto díla děkujeme MČ Prahy 7.
Martino, umění jsi se začala studovat poměrně později. Vzpomeneš si na impuls, který vedl k tomu, že ses rozhodla
studovat na Scholastice a posléze na Avu/UMPRUM?
Zhruba 10 let jsem byla se svými 3 dětmi na rodičovské dovolené. Často
jsem přemýšlela, co budu dělat až půjdou děti do školek a škol. Jestli
se vrátím do svého původního zaměstnání nebo jakým směrem se vydat
dál. Cítila jsem vnitřní napětí, že jsem ještě nenašla, to, čemu bych
radostně věnovala svou energii. Cítila jsem v sobě nějaký
nerealizovaný potenciál. Když to vezmu poctivě, umění jsem se věnovala
už od základní školy…ale podceňovala jsem u sebe tento svůj rozměr.
V mé původní rodině se umění nikdo nevěnoval a mně se zdálo naprosto
bláznivé jít tímto směrem jako profesionál. Nakonec, ale zvítězila
láska k sobě a já jsem začala čím dál víc malovat a vystavovat už
během rodičovské dovolené. Po nějaké době, kdy jsem se účastnila i
různých výtvarných sympózií, jsem začala cítit nespokojenost. Za prvé
jsem se cítila se svou tvorbou osaměle, scházelo mi společenství
kolegů a zároveň jsem začala toužit po uměleckém vzdělání. Uvědomila
jsem si, že nejsem typ autodidakta solitéra, ale že chci mít učitele a
v umění se dál vzdělávat. V tu chvíli jsem se dozvěděla o Scholastice
a studovala v ateliéru malby u Roberta Šalandy /nyní vede ateliér
Malba 1 na AVU/. Po třech letech jsem na Šalandovo doporučení zkusila
přijímačky na UPRUM a byla přijata. Jedním z motivů byla i touha být
účast na oborové diskuzi, kam bych těžko hledala cestu bez
akademického vzdělání.
Na výstavě Balance jsou povětšinou obrazy z tvé ročníkové práce z
roku 2017/18. K tomuto cyklu jsi napsala objasňující text, jako nutný
doplněk k obhajobě. Pro jeho doplnění – odkryla bys, prosím, inspirační pozadí
obrazu Čečenky, pro mě jednoho z tvých stěžejních obrazů?
Obrazy z cyklu Balance vznikly během mé roční stáže na AVU v ateliéru
Vladimíra Skrepla.Během studia jsem pracovala jako baristka v kavárně,
kde v kuchyni pracovaly často Čečenky. Hrozně se mi líbily jejich
hlavy elegantně ovázané šátky a krásné dlouhé šaty. Měla jsem pocit
jako bych se vrátila o 100 let zpátky, když jsem viděla jejich
siluety. Zároveň mi byly blízké osudem. Byly to ženy ve své domovské
zemi vysokoškolsky vzdělané a tady dělaly podřadnou práci a pomáhaly i
své rodině ve své vlasti. Vím, že se to nedá srovnávat, ale jsem z
československé rodiny a předškolní dětství jsem strávila na Slovensku
a tak rozumím stesku po rodném městě a rodině.
Letos završuješ umělecké studium a s tím je jistě spojena obava – a co dál. Máš již nějaký nový cyklus v hlavě? Pokud ano, nastíníš, čím se budeš zabývat.
Mám ambice uživit se tím, co jsem vystudovala a co umím. To znamená
svou uměleckou tvorbou. Což už je samo o sobě náročný úkol. Dále pak
vystavovat, účastnit se oborové diskuze atd. Zároveň vím, že mám i
pedagogický potenciál a vzdělání ve smyslu doprovázet ostatní v jejich
uměleckém růstu.
Co se týká konkrétně tvorby: Momentálně jsem přemýšlela formálně,
jestli a jak opustit v malbě přesně ohraničenou linku a přísnou
geometrii. Inspirací mého posledního cyklu byla holandská květinová
zátiší. Když chci, ale začít nový cyklus je pro mě důležité si nejdřív
hrát, dělat, to, na co mám vysloveně jenom chuť. To je má cesta k
novému tématu. Nejdřív popustit uzdu kreativitě a rozum pomalu k práci
připouštět a nechat ho zpětně analyzovat vytvořenou práci. A na to se
těším.
Děkujeme za rozhovor.
Již za necelý měsíc začne další výstava, tentokrát představíme dílo malířky Martiny Staňkové. Více informací již brzy zde nebo na naší facebookové stránce.
9. ročník komunitního festivalu otevřených kulturních míst na Praze 7 SE BLÍŽÍ A MY BUDEME JEHO SOUČÁSTÍ
3 dny – 1 čtvrť – desítky míst – vstup zdarma
Galerie, divadla, ateliéry výtvarníků, umělecké dílny, design story a showroomy, komunitní centra, kreativní huby a spousta dalších kulturních organizací se poslední dubnový víkend otevřou zdarma veřejnosti.
U NÁS BUDE OTEVŘENO V TĚCHTO DNECH A ČASECH
26. – 27. dubna 2019 // PÁ 12-20 H, SO 10-14H
Nová výstava My Cup of Art představuje výběr autorů, které jsme Vám již v minulosti představili v našich výstavách, ale i autorů, které jsme zatím nevystavovali, ale jejichž tvorba s námi vnitřně rezonuje. Zkrátka náš volný mix chutí, barev, témat a formátů. Náš šálek umění…..
Foto: Petr Novák – Beehouse Production
Velké poděkování Pernod Ricard za poskytnutí kvalitních vín v rámci našich prezentací současných českých umělců, a tím pádem za nepřímou podporu současného umění. Děkujeme.
Galerie Budoart poskytla spolu s dalšími dvěma galeriemi obrazy do showroomu prodejny luxusního nábytku Decoland. Umělecká díla se tak dostaly do symbiózy s designovým nábytkem věhlasných značek jako Edra, Team 7, Vitra, Presotto, Cattelan Italia, Calligaris, BoConcept, Moretti Compact, Moll, Dorelan, Ditre. Obrazy najdete v nově zrekonstruované expozici prodejního prostoru v Průhonicích.
Více na www.decoland.cz.
http://www.literarky.cz/kultura/art/25320-recenze-vystavy-nny-metalurgicky-basnik-hmoty
Recenze výstavy: Něžný metalurgický básník hmoty
Martin Kocourek je český sochař, tvořící a žijící v Praze. Je absolventem sochařského ateliéru Kurta Gebauera na VŠUP v Praze. Kocourek ve svých sochách tematizuje a rozvíjí hlubokou transcendentální zkušenost, avšak zároveň se snaží být ve svém sochařském výrazu maximálně úsporný. Rozpoznávacím prvkem Kocourkovy tvorby je kontrast mezi materiálem, často odpadovým s hlubokým myšlenkovým obsahem. Sochař z odpadových nebo průmyslově využívaných materiálů vytváří minimalisticky čisté objekty s výrazně symbolickým přesahem. Z prázdné plechovky se po pár sochařských zásazích stává přilba svatého bojovníka a z klíče na utahování matic se stává ostří párající břicha nepřátel.
Kocourek je šokující nejen tím, že z odpadu vytváří až přehnanou něhou nabité sochařské artefakty, ale také tím, že z něhy plynule přechází do zlostné agrese, což z něj činí téměř dokonalý sochařský seismograf citových nálad a vypětí. Je rozervaným romantikem bloumajícím po pražských ulicích, čekajícím na polibek božské inspirace, aby se mohl s vervou a zápalem pustit do souboje s kovem.
Kocourek v galerii Budoart tvoří svůj symbolický svět – kříž pod elektrickým proudem visí vedle erektovaného falu vyrobeného z trubky nalezené na smetišti, na stolku jsou položené nože vykované a vybroušené z nářadí pracujícího, matrace ležící na zemi je rozdělena plotovým pletivem. Nad těmito symbolickými zátišími stojí něžné oko se zrcadlem místo zornice a s hřeby místo řas. Toto téměř božské oko věčnosti pomyslně vnímá a odráží vanitas vanitatum práce a života. Všechno je propojeno jemným předivem vztahů, které vytvářejí neviditelná psychická vlákna vibrující prostorem. Tato atmosféra zavlažuje květy vyrůstající z kovového šrotu.
Tento sochař vytváří z brutality něhu a naopak. Brutalita ve své ryzosti je stejně nesnesitelná jako cukrová něha pachutí infikující patro úst. Podobná je i osobnost umělce, komplikovaná, mnohdy nesnesitelná, mnohé iritující. Pod kovovým krunýřem se však skrývá metalurgický básník hmoty, který je zranitelný jako na brownfieldu zapomenutý železný ingot okusovaný rezavými zuby neodbytného času.
Martin Kocourek – Nejde se tomu vyhnout
Galerie Budoart
Havanská 3a (vnitroblok)
Praha 7 Bubeneč
170 00
Martin Kocourek, alias Kocour, pracuje úsporným minimalistickým způsobem a jeho objekty se stávají dobře čitelnými a srozumitelnými symboly (Kříž pod proudem, Oči, Bad bed). Jednoduchým způsobem přetváří například popelnici v Monstranci, nalezené smotané dráty v Záznam vztahu, konstrukci s basketbalovým košem doplňuje o kříž (Playground). Materiál, který k tomu využívá především, je kov. Jeho chladnost umí dát do zajímavé protiváhy k celkovému křehkému vyznění (Trávy, Květy a Srdce). Náměty hledá Kocourek v základních lidských pudech. Jednou je to propojení s přírodou (Měsíc), podruhé sexualita (proto nepřekvapí názvy jako Čurák, Antikoncepce, Fetiš), anebo potřeba náboženské víry. Z těch „religiózních“ objektů však zároveň čpí dosti kritický odér a jsou podle mého soudu nejosobitější. Tedy vedle Měsíce, co zářil v Goethe institutu.
Tvůj monumentální Kříž dal název celé tvé výstavě Nejde se tomu vyhnout. Jaký je tvůj osobní vztah ke křesťanské víře? Vyrostl jsi v křesťanské rodině?
Moji rodiče mě za totality tajně pokřtili. Společnost v té době nebyla nakloněná křesťanské výchově, ale v křesťanských principech a lásce jsem vyrostl. Tak se to do mě přirozeně vepsalo. Po revoluci moje matka, učitelka, založila katolickou školu, kterou jak sama řekla, založila i kvůli mně. Když viděla, jak jsem jiný a nemohl jsem svoje dětství prožít ve škole, která poskytne talentovaným dětem odpovídající vzdělání. Jsem rád, že to vytvořila a dala tak šanci na lepší start dalším dětem.
Ta tvrdost a neporozumění v mém dětství a škole ve mně vybudovalo pevnou vůli a odvahu. Takže jsem vlastně paradoxně rád za minulost tak, jak byla. Nyní se někdy setkávám se svými spolužáky a máme zcela jiné vztahy. Taky dospěli a všechno se proměnilo. Jsem za to vděčný.
Náboženské symboly v různých podobách prostupují autorovou tvorbou
K té kritice religiozity musím říci, že se to zdá jen při povrchním dojmu. Zcela jistě to tak není. Když se podíváš do hloubky tak to uvidíš. Snažím se jen říkat pravdu tak, jak ji cítím. Pravda často lidi pobuřuje. Není nic malé ani velké před Bohem, pouze jednota. Věřím, že i přes umělce někdy promlouvá Bůh. Můj přítel padre Bratršovský mi často říkal, že umělci jsou blízko Bohu.
Podle toho, jak jsem tě měla příležitost poznat, usuzuju, že tvůj umělecký výstup je až „cévně“ propojen s tvým osobním životem a ženy typu femme fatale osudově ovlivňují tvou uměleckou činnost či nečinnost (narážím, zde na několikaleté období, kdy jsi skoro netvořil).
To několikaleté období, když jsem, jak říkáš, skoro netvořil, není úplně tak pravdivé. Tvořil jsem stále, možná jen ne tak koncentrovaně jako nyní. Je čas vstřebávat informace a duchovně růst a potom, když přijde a nazraje čas to předat dál.
Ano, nyní jsem skutečně šťastný a budu otec. Je to pro mě naprosto nádherné období. Teprve nyní se stávám mužem. Přerovnává se ve mně zcela všechno. Moje ego ustupuje do pozadí a objevuje se láska, zodpovědnost, cit a empatie mnohem více než dříve. Cítím požehnání a odpovědnost, už nejenom za sebe ale i za moji rodinu. Moje žena je nádherná bytost s citlivou a inteligentní duší, kterou zcela miluji. Jsem mnohem silnější než dříve, protože už to není jen o mně.
Jak se říká žena je dar od Boha, v mém případě to můžu jenom potvrdit a poděkovat.
Objekt Bad Bed (kombinovaná technika) na aktuální výstavě v Budoartu
Myslím, že se nebudu mýlil, když řeknu, že o Tobě ještě rozhodně uslyšíme. A tak položím otázku, na kterou pokud odpovíš, tak to jistě ještě poslouží i v dalších textech o tobě. Uměl bys říct tři zásadní věci, osoby nebo události, které byly pro tebe stěžejní a odrazily se do tvé tvorby?
Smrt mého otce, když mi bylo osmnáct, miloval jsem ho. Rychle jsem po té zkušenosti dospěl. Byl to výjimečný člověk. Můj život v New Yorku a první setkání se světem a samostatným životem v plné síle. A nakonec to nejdůležitější a nejkrásnější setkání s mojí ženou Olí a početí našeho dítěte.
Otázka na závěr, která sice nesouvisí s tvým uměním, ale už delší dobu ti ji chci položit. Jaká příhoda se váže k tvé jizvě na tváři?
Promiň, o tom nechci mluvit, je to osobní věc. Chci, aby to zůstalo mým tajemstvím.
Děkuji za rozhovor.
Autor: PhDr. Barbora Klímová
MARTIN KOCOUREK: NEJDE SE TOMU VYHNOUT…
Jak název výstavy napovídá, Martin Kocourek alias Kocour se neustále dotýká několika témat, kterým se jaksi nelze vyhnout! Explicitně poukazuje na sexualitu, náboženskou víru a nezbytné propojení člověka s přírodou, jež všechny dohromady propojuje pralidská pudovost.
První výstava v prostoru v Havanské ulici. Srdečně Vás zveme. Klouzavá otevírací doba – před návštěvou, prosím, volejte/pište. Těšíme se na Vás.
S novým rokem, nová adresa. Nově nás najdete v Havanské ulici, kde jsme vytvořili společný výstavně-ateliérový prostor spolu s duem architektů Abtsmolen.
Galerie Budoart a Balzám na nervy.cz uvádí relaxačně tvůrčí odpoledne. Využijte jedinečnou možnost vyzkoušet si řízenou imaginaci a malbu z tohoto prožitku v sobotu 14. února od 13 hodin.
Zážitková výtvarná tvorba je příjemná forma mentální relaxace vyvažující zahlcenost vlastními myšlenkami, kterou způsobuje přetížené racionální myšlení.
Rezervujte si, prosím, své místo do 11.2. na info@to08.net nebo na tel: 775 735 664.
Dnes zahajujeme další výstavu, která představí tvorbu Julie a Kamily Najbrtové. Obě umělkyně spojuje nejen společná krev, ale i výtvarné vyjádření, které se potkalo v křehkém zachycení stavu bez tíže, zrcadlení a v jemném pojetí vizuálna. Julie představí dvě série abstraktních fotografií. Kamila Najbrtová vystaví svá nejnovější transparentní plátna, ve kterých tematicky přechází od figur ke geometrické abstrakci.
Zaplněnost uměním na každém kousku stěny, zhuštěnost, záměrný, cílený pelmel barev, stylů a námětů, mumraj stylů, ve kterém si každý najde “ to“ své… Obrazy, kde klasické plátno střídá samet, doplňují porcelánové objekty, těžící s nadsázkou a vtipem z malebnosti až kýčovitosti porcelánu.. „Dark-room“ plný lascivit, svůdných gest a odhalení nejintimnějších částí ženského těla, doplněný sladkobolnými skleněnými vázami s líbivou bijoux…
To všechno k vidění na Černém trhu umělců Filipa Černého a Hany Vinklárkové. Více o obou umělcích v sekci Umělci.
Výstava potrvá od 25.9. do 12.11.
Těšíme se na vás každou středu od 13 do 18 h.
Láska v časech globalizace, pomíjivé konzumní modly a také napětí mezi krásou reklamy a přírody. To vše přináší výstava GlobaLove, která představí průřez tvorbou Jiřího Votruby posledních tří let a která zachycuje různé bizarní podoby lásky dnešního globalizovaného světa. Výstava potrvá od 30. dubna do 30. června.
Výstava „HAYEK-KOČÍ“ představuje díla dvou brněnský autorů Pavla Hayeka a Václava Kočího. Pavel Hayek ve svých dílech redukovaných na siluety zachycuje jedinečné přírodní struktury tvořené plody, listy, obrysy celých stromů či květin. Vedle pro něj typické struktury přírodních elementů také v rámci výstavy představí část prací ze svého nového cyklu – Textilie. Václav Kočí je mistrem geometrické malby a v přesných vertikálách a horizontálách kódovaného písma odkazujícího k pořadovému číslu obrazu.
„Na výstavě Plodnice chci předvést výsledky mého zkoumání témat, které souvisejí s bizarností a nadpřirozenem, a také jejich spojení s Čechami jako místem, které v průběhu dějin vysloužilo pověst místa vzniku a růstu některých nejpodivnějších myšlenek a výtvorů. Je to místo oplývající zajímavostí a mystikou, které k sobě přitáhlo řadu jedinečných a fascinujících osobností světa. Dělo se tak zejména za vlády císaře Rudolfa II., kdy Praha byla magnetem pro alchymisty, filosofy, umělce a astrology z celého světa. Všichni zde čerpali a přetvářeli nevysvětlitelnou a tajemnou energii, která z tohoto místa vyzařuje.
Doufám, že svým dílem přispívám k této tradici. Během čtyř let, která jsem strávil v České republice, jsem tuto bizarní českou esenci pocítil. Jsem jí neustále fascinován. Nepochybně mě zasáhla a významně formovala mé dílo. Vzhledem k tomu, že tento popis nelze popsat slovy, rád bych jej aspoň částečně vyjádřil touto výstavou: jako prostou zvědavost, když vidíme nebo zažíváme něco zvláštního, podobně jako když dítě zkoumá neznámý hmyz nebo květinu. Chtěl bych tento český plamen představivosti a zvídavosti udržovat v době, kdy je bohužel ohrožený zánikem v mlze komercialismu a globalizace.
Plodnice odkazuje na fázi reprodukčního cyklu hub, kdy se vytváří orgán vytvářející výtrusy, kterému se říká houba v užším smyslu, tedy klobouk s nohou. Rád bych to považoval za analogii tvorby uměleckého díla nebo „plodů“ vyrostlých z lidské imaginace, stejně jako plodnice vyrůstá ze spletitého podzemního podhoubí, které shodou okolností připomíná mozkovou tkáň. Tento název navíc odkazuje na mou představu Čech jako velmi zvláštního místa na zemi a osvědčeného úrodného místa pro pěstování velmi podivných plodů.“
Výstava Plodnice představuje díla, která vznikla během Christophova čtyřletého pobytu v České republice. V tomto období podle svých slov navázal vztah s některými bizarními tématy a prvky, které tato část světa může nabídnout. Fascinovala jej nepopsatelná česká podstata, která v uplynulých staletích působila jako katalyzátor velmi zvláštních výtvorů a myšlenek. Christophe čerpá z dějin a tradici obohacuje pohledem do svého naturalistického světa plného zvířat, strojů a podivných houbových porostů.
Ve spolupráci s fotografkou Marielle Tepper vznikla řada fotografií, na nichž se modelka Johanka Dimmer mění v nejrůznější tajemné bytosti z jiného světa, které mají evokovat dětské pocity zvídavosti i znepokojení.
Diky Michalovi Froňkovi z Olgoj Chorchoj se budoart ocitl v dobré společnosti 10 doporučovaných galerií v Praze v letošním vydání Design Guide. Polovina vůdčí dvojice studia Olgoj Chorchoj v něm jako obdivovatel, sběratel i spolutvůrce objektů na pomezí designu a umění přináší desítku pražských galerií, které nejraději navštěvuje.
Přinášíme další z rozhovorů s umělci vystavujícími v budoartu. Tentokrát k aktuální výstavě LOJZOVA VĚC, která představuje dvojici malířů Šárku Růžičkovou Zadákovou a Aleše Růžičku. Rozhovor naleznete zde.
Leporela, sbírka mýdel a bábovky z písku jsou objektem zájmu Aloise. On a jeho svět jsou zase středobodem Šárky i Aleše. Všichni tak po svém zvěčňují společné prchavé okamžiky.
Pop-up books for kids, collection of soaps and sand cake are objects of interest of small Alois. He and his world is the centerpiece of Šárka and Aleš. Together, but each in his own way, are immortalizing common fleeting moments.
Kurátor: Barbora Klímová
Jiří Černický a Michaela Černická rozšířili řady partnerských dvojic umělců, kteří společně vystavili svá díla v budoartu. Společné výstavě manželů Černických dal název jeden z obrazů Michaely s názvem Velké prádlo. Přečtěte si rozhovor, který s oběma umělci připravila kurátorka Bára Klímová.
24. dubna jsme pro vás otevřeli další výstavu z cyklu představení tvorby uměleckých partnerských dvojic. Z obrazů Jirky Černického barva jakoby vystřeluje z klaustrofobního prostoru plátna. Michaela Černická oproti tomu barvu koncentruje na malých formátech, poskládaných do cyklu Velké prádlo. Výstava potrvá do konce června 2013.
Podívejte se na malou obrazovou reportáž z aktuální výstavy Amygdala, která představuje jedny z nejnovějších děl autorů Alžběty Josefy a Zdeňka Trse. Některé z vystavených obrazů najdetev sekci Showcase na našem webu. Všechna díla jsou k vidění v budoartu každou středu od 13 do 18h nebo po předchozí domluvě i v jiném termínu.
Uveřejněno v časopise Elle (3/2013), foceno (Salim Issa) v budoartu. Na fotografiích díla Roberta Šalandy a Patricie Fexové.
Article in magazine Elle (3/2013), photo-shooted by Salim Issa in budoart. On the pictures – paintings of Robert Salanda and Patricie Fexova.
Výstava AMYGDALA představuje další zajímavou uměleckou dvojici – Alžbětu Josefy a Zdeňka Trse. S těmito umělci vznikl další z řady rozhovorů nejen na téma samotné výstavy. Celý rozhovor si můžete přečíst zde.
Alžběta Josefy (ateliér malby na AVU, prof. M. Rittstein) momentálně pracuje na diplomovém cyklu Schránky/Rozhraní. Jedním z témat, kterým se zde zabývá je tělesný kontakt se zemí a naopak krátký okamžik levitace. Řečeno jinak, řeší semknutost s místem, časem či osobou oproti odpíchnutí se ze stávajícího bodu. Možná je za tím její osobní letitá baletní zkušenost?
Bez názvu, 40×30 cm, olej a akryl na plátně, 2012
Amygdala – párová mozková struktura – hraje hlavní roli ve formování a uchování paměťových stop spojených s emočními prožitky. Trefný název pro další z výstav uměleckých partnerských dvojic. Silně vypjatou atmosféru v současné tvorbě Alžběty Josefy zdánlivě zklidňují objekty a fragmenty lidských těl zahalených drapérií i abstraktní krajiny Zdeňka Trse.
Výstava potrvá: 1.2.-3.4.2013
V případě zájmu o zaslání pozvánky na VERNISÁŽ výstavy, prosím, pište na e-mail: galerie@budoart.cz.
Od ledna 2013 bude galerie otevřena každou středu v pozměněných časech: od 13 do 18h. Další dny po předchozí telefonické domluvě. Těšíme se na Vás.
Jak může tvůrčí proces připomínat šachovou partii? A jaké podobnosti či odlišnosti je možné hledat v práci se sklem a drapérií? To vše se dozvíte v rozhovoru s Robertem Šalandou a Barborou Vobořilovou, jejichž výstava probíhala v budoartu od 15.11.2012 do 23.1.2013 – ke stažení zde.
Dvojice umělců Robert Šalanda a Barbora Vobořilová zahájila v budoartu výstavní koncept, který představuje tvorbu uměleckých partnerských dvojic. Robert ve svých nejnovějších pracech překvapil novou barevnou škálou a návratem ke štětci, Barbora ve vystavených dílech nechala vyznít kontrastnost křehkosti materiálů v drapériích a skle.
Kurátorka naší galerie Barbora Klímová uskutečnila rozhovor s HYNKEM MARTINCEM – umělcem, který již několik let žije a tvoří v Londýně. Ten se v Čechách aktuálně představuje v pražském Rudolfinu v rámci výstavy BEYOND REALITY, BRITISH PAINTING TODAY. Rozhovor, který byl publikován v nejnovějším čísle Art Banking Bulletinu UniCredit Bank, naleznete zde.
Výstava Beyond Reality potrvá do 30. prosince 2012.
Výstava „Vstává den a modře svítá“ představila malbu a kresbu dvou absolventek ateliéru V. Skrepla na pražské AVU Nikoly Brabcové a Jany Vojnárové. Rozhovor s autorkami výstavy, kterou jste v budoartu mohli shlédnout na podzim 2012, naleznete zde.
Výstava HOME OFFICE spojila práce autorů Pavly Gajdošíkové a Zbyňka Sedleckého. S oběma umělci jsme si povídali o všeobecném i aktuálním směřování v jejich tvorbě. Více v rozhovoru zde .
Výstava Papa versus Puta představila malíře Martina Krajce v jeho starších i novějších pracech. V rozhovoru jsme si povídali o jeho přístupu k malířskému procesu a o tématech, která jeho tvorbu provází. Rozhovor ke stažení zde.
Umělkyně Markéta Hlinovská ve své tvorbě konfrontuje téma zvířecího světa, který je jejím styčným bodem, s všednodenními předměty ze světa lidí. Prolnutí těchto světů odkazuje na konkrétní či imaginární životní situace autorky. Nechybí v nich poetika a hravost, které jsou spouštěčem dalších, nových asociací. K uměleckému vyjádření využívá především techniku kresby, grafiky, stříkaných šablon, plošných předmětů z vyřezávaného tvrzeného plastu. Ve výstavě – Kvadratura peří dotyk kůže – se spojila přesnost geometrie našeho lidského světa s nahodilostí a spontaneitou světa zvířat. Jak vidno, mohou žít v symbióze. Alespoň na plátně.
Již po několikáté se obě autorky potkaly ve společné výstavě. V jejich společné Rajské zahradě dominovalo téma krajiny a odráželo jejich rozdílné vizuální přístupy. V díle Zahrada, které vzniklo pro tuto konkrétní výstavu, pak autorky prolnuly motivy krajiny do společného výtvoru. Technika výšivky v něm současně odkazovala k původně ryze ženské činnosti, která stmelovala a byla časem komunikace a vzájemného sdílení, což bylo po letošní jarní společenské izolaci více než aktuální téma...
V obrazech představených na výstavě s názvem Balance! autorka zpracovala vzájemné působení a dominanci složek naší osobnosti podle Transakční analýzy – Dospělí, Rodič, Dítě. Přenesla na ně ale také své letmé vzpomínky na dětství, na krajinu či květinová zátiší. Všechny uvedené polohy lidského nitra a vnímání krásy autorka zobrazila v jakémsi formálním protikladu - jasné, geometrické formě.
duben-červen 2019 Výstava malířky Aleny Anderlové představila její tvorbu jako odraz myšlenek, vnitřní paměti a vzpomínek.
íjen 2017-leden 2018 Autor Martin Kocourek pracuje úsporným minimalistickým způsobem, jeho objekty se stávají dobře čitelnými a srozumitelnými symboly. Materiál, který k tomu využívá, je především kov. Chladnost použitého materiálu se často dostává do zajímavé protiváhy k celkovému křehkému vyznění finálního díla. Náměty autor hledá v základních lidských pudech – v sexualitě, či v propojení člověka s přírodou, svými „religiózními“ objekty se ale často dotýká otázky náboženské víry.
Výstava Ivany Štenclová zahájila další etapu budoartu, který se na začátku roku 2017 přesunul z Vinohrad na druhou stranu Vltavy - na Letnou. Výstava svým názvem odkazovala ke způsobu autorčina přístupu k tvorbě, kde je dílo způsobem dosažení určitého očištění. V případě autorky jde většinou o autoportréty či portréty blízkých osob, které autorce umožňují ponoření se do vztahů k nim a zákonitě i k sobě sama. Očistu evokovalo také umístění děl v hlavní části expozice připomínající bazén.
Černý trh nabídl pelmel složený ze zásadních úlomků vytvářející jakýsi kunstwerk-Filip Černý. V pestré nabídce nechyběly „suvenýrovky“ jako jelínci nebo boží oko, militárie, nebo lascivní voyeurské výjevy. Čisté kontury střídala malířská abstrakce, jasně vymezené plochy se měnily v nejasné formy. Další z vystavujících umělců - Hana Vinklárková - v duchu „ars una“, zrovnoprávňující užité s volným uměním, představila svůj osobitým způsobem autorsky pojednaný porcelán.
5.3.-26.4.2014 Výstava „HAYEK-KOČÍ“ představila díla dvou skvělých brněnských autorů - Pavla Hayeka a Václava Kočího. Pavel Hayek ve svých dílech redukovaných na siluety zachycuje jedinečné přírodní struktury tvořené plody, listy, obrysy celých stromů či květin. Vedle pro něj typické struktury přírodních elementů také v rámci výstavy představil práce ze svého nového cyklu – Textilie. Václav Kočí je mistrem geometrické malby a v přesných vertikálách a horizontálách kódovaného písma odkazujícímu k pořadovému číslu obrazu určenému podle zpětně sestaveného katalogu vlastních děl.
Bizarní podoby lásky v časech globalizace byly leitmotivem samostatné výstavy Jiřího Votruby. Ve svých nových i starších cyklech obrazů autor zachytil pomíjivé konzumní modly a ikony. „Globální společnosti k nám mluví řečí lásky: tvrdí, jak moc nás milují, a že s námi chtějí trávit co nejvíc času, perou se o nás a slibují odměny za věrnost, ale všichni víme, že tím vším stojí zcela přízemní obchod. Téhle účelové, masově nabízené lásky je dnes myslím po celé planetě až příliš – a přesto se znovu rádi necháme svést,“ řekl k vystaveným pracím sám autor.
Obě umělkyně spojuje nejen společná krev, ale i výtvarné vyjádření, které se ve společné výstavě potkalo v křehkém zachycení stavu bez tíže, zrcadlení a v celkově v jemném pojetí vizuálna. Do pláten Kamily Najbrtové tyto charakteristické prvky vstoupily již před lety díky jedinečné malířské technice, která použitím nestandardního malířského podkladu svým objektům a předmětům zobrazení poskytuje nečekaný prostorový efekt. Také Julie vnáší do své tvorby silnou éteričnost – na výstavě se objevila v cyklu fotografií z roku 2012, ale i v nové sérii fotografií zátiší, kde se již naplno propojilo její původní studium oboru fotografie se současným studiem průmyslového designu.
15.1.-26.2.2014 Výstava představující kresby Čechokanaďana Christopha Gillanda vznikla na základě spolupráce galerie budoart a projektu Bohemia (www.mojebohemia.cz). Christophe ve své tvorbě čerpá z dějin a tradici obohacuje pohledem do svého naturalistického světa plného zvířat, strojů a podivných houbových porostů. Výstava zahrnovala díla, která vznikla během autorova čtyřletého pobytu v České republice. V tomto období podle svých slov navázal vztah s některými bizarními tématy a prvky, které tato část světa může nabídnout. Fascinovala jej nepopsatelná česká podstata, která v uplynulých staletích působila jako katalyzátor velmi zvláštních výtvorů a myšlenek. Součástí výstavy byla Gillandova fotografická spolupráce s jeho sestrou Marielle Tepper a v rámci instalace se představila svým floral designem i autorova matka Michele Starck. [gallery ids=776,777,778]
Leporela, sbírka mýdel a bábovky z písku jsou objektem zájmu Aloise. On a jeho svět jsou zase středobodem Šárky i Aleše. Všichni tak po svém zvěčňují společné prchavé okamžiky.
24.4.-21.8.2013 Další výstava z dlouhodobějšího cyklu prezentací tvorby uměleckých partnerských dvojic představila tvorbu manželů Černických. Z maloformátových obrazů Jiřího opouštěla barva vymezený prostoru plátna a vytvářela kontakt se svým okolím. Michaela Černická oproti tomu barvu koncentrovala na malých formátech, poskládaných do celku Velké prádlo.
1.2.-17.4.2013 Amygdala je pojmenování pro mozkovou strukturu, která hraje významnou roli při vytváření a ukládání vzpomínek spojených s emocionálními prožitky. Obraz Amygdala Alžběty Josefy dal název další výstavě uměleckých partnerských dvojic. Silně vypjatou atmosféru v současné tvorbě Alžběty Josefy zklidňovaly objekty a fragmenty lidských těl zahalených drapérií i abstraktní krajiny Zdeňka Trse.
15.11.2012-23.1.2013 Dvojice umělců - Robert Šalanda a Barbora Vobořilová - zahájila v budoartu výstavní koncept, který představuje tvorbu uměleckých partnerských dvojic. Robert ve svých nejnovějších pracech překvapil novou barevnou škálou a návratem ke štětci, Barbora ve vystavených dílech nechala vyznít kontrastnost křehkosti materiálů v drapériích a skle.
13.9.-7.11.2012 Výstava představila malbu a kresbu dvou absolventek ateliéru V. Skrepla na pražské AVU. I přes různost zpracování, zahuštěnost a vrstevnatost pláten Jany Vojnárové a oproti éteričnosti maleb Nikoly Brabcové má jejich tvorba řadu styčných bodů. Těmi jsou mimo jiné krajina, fotka, ale také potřeba abstrahovat, přeformulovat původní zdroj inspirace a vdechnout jim jiný význam v jiném kontextu. Kurátor: PhDr. Barbora Klímová
15.5.-29.8.2012 Duo Pavla Gajdošíková-Zbyněk Sedlecký v rámci výstavy HOME OFFICE představilo své práce na podobná témata v rozdílném zpracování. Leitmotivem obou autorů je sekvenční sledování okolního, dobře známého prostředí, které pomocí různě nastaveného zoomu vyhledává finální rastry a struktury. Jejich hledáček ve vystavených pracech zaostřil na fasády výškových budov, uniformitu businessmenů, nebo jen na detail vzorkovníku textilií.
23.3.-9.5. 2012 - Výstava představila starší i novější díla tohoto umělce v lehce kontroverzních souvislostech a prezentovala několik základních témat, kterým se Martin ve své tvorbě věnuje. Martin Krajc byl jedním z oceněných umělců letošního ročníku Cen kritiky za mladou malbu.
Galerie budoart zahájila 25.11.2011 společnou výstavou umělců mladé a střední generace současné české malby a fotografie ve složení Patricie Fexová, Kamila Najbrtová, Johana Pošová, Robert Šalanda, Jana Vojnárová a Zdeněk Trs. Zahajovací profilová výstava byla ukázkou a náznakem odlišných námětů, náhledů a technik, které se v současné malířské tvorbě projevují.
Původně bytový prostor secesního vinohradského domu jsme proměnili v intimní místo pro prezentaci a koupi umění. Naše uplynulé výstavy najdete v sekci Výstavy.
Nově nás najdete v Havanské ulici, kde jsme vytvořili společný výstavně-ateliérový prostor spolu s duem architektů Abtsmolen.
Zakládání uměleckých sbírek
Exkurze do uměleckého ateliéru
Seznamte se s výtvarnými díly i osobně s jeho autorem.
Přednášky dějin umění
Sérii přednášek je možné nabídnout jako zajímavý zaměstnanecký benefit. Přednáší kurátorka galerie PhDr. Barbora Klímová.
Rozsah a četnost přednášek je dle individuální domluvy.
Ohodnocování výtvarného umění
Galerie budoart
Havanská 3a
17000 Praha 7
galerie@budoart.cz
Tel: +420 736 765 914
Tereza Buchtová Fidlerová
tereza@budoart.cz
Barbora Klímová
barbora@budoart.cz
Návštěva galerie možná po předchozí telefonické domluvě.